To věru není odvaha ni srdnatost, když škůdce přátel směle pohlíží jim v tvář, než neřest z lidských neřestí všech největší je nestoudnost. Však dobře, že jsi přišel sem. Neb vyčtu-li ti mrzkost tvoji, odlehčím já srdci svému, tobě duši zkormoutím. Nuž od prvního mluvit počnu počátku. Já spasila tě; dosvědčí to Helleni, co s tebou na týž koráb Argo vstoupili, když vyslán byls, by býky oheň soptící jhem skrotě smrtonosné sémě rozsíval. A draka usmrtivši, jenžto k ochraně, jsa beze spaní, kolem rouna zlatého byl stočen, jak svit spásy pro tě vzešla jsem. Pak sama otce zradivši i domov svůj, jsem přišla s tebou v Iolk, město Pelijské, jsouc více láskou vedena než rozumem; a Peliovny k vraždě otce krvavé jsem povzbudila, bázně pak tě sprostila. A za ta dobrodiní, z mužův nejhorší, jsi zradil nás a novou pojal manželku, ač maje děti; neb kdybys byl bezdětný, lze bylo by ti odpustit ten lásky vznět. Ta tam jest víra přísah, aniž zřejmo mi, zda myslíš, bozi staří že víc nevládnou, či že má nyní lidstvo nové zákony, když směle zrušil danou mně jsi přísahu. žel pravice mé, kterou často uchopil, a kolenou, jež mnohokráte objímal ten pokrytec, a zklamal pak mé naděje. Nuž pohovořím s tebou jako s přítelem, ač od tebe - co očekávám dobrého? však otázkami líp tvou mrzkost odhalím. Kam teď se obrátiti mám? Zda v otcův dům a do vlasti, jež pro tebe jsem zradila? Či k Peliovnám ubohým? Ty pěkně by mne uvítaly, jimž jsem otce zabila. Tak věc se má; své přátele jsem v domově si rozhněvala; tobě k vůli škodíc pak, jimž neměla jsem, mnohé nepřátele mám. Ty tedy za to v Helladě mne před mnohou jsi oblažil; mámť já to úcty hodného a obdivu, já nešťastnice, manžela, když do ciziny ubírám se, vyhnaná, jsouc beze přátel, s dětmi samajediná, a krásnou čest to dělá novomanželu, že děti i tvá spasitelka žebrat jdou. O Zeve! proč jsi známky lidem zřejmé dal, dle nichž by rozeznali zlato nepravé, však podle čeho poznal by se člověk zlý, znak žádný tělu není od přírody vryt?

Hněv hrozný, nezkrotitelný se rozmáhá, když rozpoutá se sváda mezi přáteli.

Ne špatným musím řečníkem býť, jak se zdá, než jako bdělý kormidelník na lodi vše napjať plachet okraje, bych unikl, ó ženo, jízlivého tvého jazyka. Kdež ty své služby zveličuješ přespříliš, mním já, že Kypris plavby mojí z lidí všech i z bohův byla ochránkyně jediná. Máš bystrý rozum, ale odporno ti jest, ten slyšet důkaz, Eros že tě přinutil, tě šípem střeliv nechybným, mne zachrániť. Leč nebudu to do podrobna vykládať. Jak mně jsi koliv prospěla, můj tobě dík! Však větší dobrodiní obdrželas ty, než mně jsi prokázala, jakož povím hned. Neb předně v řecké místo v zemi barbarské teď obýváš, a o právu jsi zvěděla a zákonech, jež brání skutkům násilným. A Hellenové pro moudrost tě velebí; však v nejzazších těch kdybys světa končinách se kryla, zmínky nebylo by o tobě. Jáť ani zlata hojně míti nechtěl bych, ni krásnější než Orfeus píseň zazpívať kdyby mi slavný život nebyl údělem. Jen tolik o zásluhách mých buď řečeno; vždyť ty jsi sporu původem! - že dále pak jsi pro sňatek mně lála s dcerou královou, chci dokázať ti, nejen že jsem moudrý byl. než ctnostný též, a dále přítel veliký i tvůj i dětí našich; jenom ticha buď! Když z Iolku jsem přesídlil se v tuto zem, jsa nesčetnými svízelemi sprovázen, zda mohlo větší štěstí se mi namanouť, mně psanci, než, že dceř jsem pojal královskou? ne, jizlivá! že k loži tvému nechuť mám. ni, že jsem touhou k nové ženě uchvácen, ni chtěje množstvím dítek s někým závodiť, - jsem s těmi, jež se zrodily nám, spokojen - než proto nejvíc, bychom mohli dobře žíť, a nedostatku neměli, jsa přesvědčen, že před chuďasem každý přítel utíká; bych dítky slušně dle jich rodu vychoval, a dada nové bratry jim je postavil těm na roveň, a spoje rod svůj s královským byl šťasten. Tobě nových dětí netřeba, a já chci těm, co žijou, těmi prospěti, jež budu míť. Zda se zlou jsem se potázal? To ani ty bys neřekla, by žárlivosť tě nehryzla. Než jste vy, ženy! takové: jste šťastny, netknuta-li práva manželská; však nějaká když lože potká nehoda, hned dobro máte za zlo, převráceno zdá se vám vše býť. I měly by se odjinud nám lidem rodiť děti, a žen pohlaví by mělo nebýť; nebyloť by v světě zla.