Nastavení psaní se nepodařilo obnovit. Načti stránku znovu a zkus to ještě jednou.
Cvičení na psaní: "Michelup a motocykl" Karel Poláček
Pravidla výpočtu přesnosti se změnila. Toto cvičení začíná znovu od začátku.
Uložení dokončeného cvičení se nepodařilo potvrdit. Zkuste ho uložit znovu bez opětovného psaní.
Cvičení na psaní: "Michelup a motocykl" Karel Poláček
Paní Michelupová a děvče z Kašperských Hor sbalily koberce a sňaly obrazy ze stěn. Vypraly prádlo a uložily je do skříní. Nábytek pokryly novinovým papírem. Příbytek zpustl a podobal se skladišti. Rodina se chystala na letní byt.
Dostavil se cestující Kafka se zprávou, že vyhledal letní byt pro sebe a své přátele. Jsou to malé klimatické lázně v severních Čechách. Velebil ono místo. Jsou tam lesy, koupání a klid. Účetní přerušil jeho zurčivou řeč. Chtěl vědět, je-li v oněch lázních bezpečno. Nepotulují se tam škodliví lidé? Nemohou tam děti přijít k úrazu?
Paní Kafková se vmísila do řeči; pravila skoro uraženě: "Jedou tam také Hájkovi. Ti by se přece vyhnuli místu, kde je něco v nepořádku."
Michelup se zamyslil a pak děl: "Hájkovi? To je ovšem něco jiného..."
Avšak znovu se vrhl na cestujícího, chtěje znát přesné číslice. Vyptával se na ceny potravin a bytu, cestující byl zasvěcen do každé podrobnosti. Rozpředla se vášnivá debata; číslice poletovaly vzduchem a duněly v prázdné prostoře vyklizeného bytu.
Paní Michelupová toužila vědět, předkládají-li se v tamějších hostincích dobrá a výživná jídla; zejména je důležité, může-li pro děti objednat poloviční porci. Děti se totiž ponimrají v pokrmu a je to škoda, vyhodit tolik peněz za nic.
Cestující horlivě pokřikoval: "Jsou to lázně bez soutěže! Obsluha je prvotřídní. Já jsem Kafka - za všecko ručím. Nebudete-li spokojeni, pak nejsem Kafka!"
Vynořily se vzpomínky na letní byt v minulém roce. Paní Michelupová řekla snivě: "My byli v Litohradě. Bylo tam krásně. Dostávali jsme porce, že jsme to nemohli ani sníst. A denní penze dělala třicet korun. Já vám říkám - to byla pohádka!"
"A my," povzdychla si paní Kafková, "byli jsme v Nových Mlýnech. Penze se vším všudy čtyřicet korun. Bydlili jsme ve vile. Krásná vyhlídka. To byla pohádka, já vám říkám..."
"Byla to pohádka...," zaševelil účetní zádumčivé. Nicméně nerad se vrací tam, kde byl. Děti rády poznávají cizí místa. Otec podporuje tuto zálibu. Chce, aby děti rozšířily své zeměpisné vědomosti.
Okamžik, okamžik, prosím... Paní Michelupová by ráda věděla, je-li v oněch lázních společnost.
"Ano, společnost, to je důležité," připojil se účetní, "my bychom neradi byli sami. Máme rádi společnost. Je třeba navazovat užitečné známosti..."
Cestující vyrazil nadšený výkřik. Společnost? O jé! Že se může účetní tak hloupě ptát. Společnost je tam prvotřídní. Loni tam meškali Korecovi, Kantorovi, Košerákovi, Kominíkovi, Koralkovi, Neviklufovi, pan doktor Bišický s chotí, pan doktor Hasterlo s chotí, Sinkovi, Polákovi, Vohrykovi, pan doktor Štědrý s chotí, Orenstein se svým bratrem, panem Orlickým, a Morgenstern se svým bratrem, panem Monterem...
"Běda!" vzdychla paní Michelupová. "To tam panuje asi velká paráda..."
"Jaká paráda, paní?" opáčil cestující. "V tomhle bodě můžete být klidná. Vždyť tam jezdí i státní úředníci. Loni tam byl odborový rada Krosnař, ministerský tajemník Pilař s chotí, revident Peyer, finanční komisař Dlask, dva úředníci zemského výboru Uxa a Srnec, docent dr. Homan, sekční šéf Knobloch... prosím vás, jaká paráda? Můžete chodit docela po domácku, na moje odpovídání, paní Michelupová..."
Rozloučili se pozdě večer unaveni, ale příjemně rozjařeni. Dali si slovo, že se společně vypraví do oněch lázní.
Leč odjezd na letní byt nebyla Michelupovi jednoduchá a všední záležitost. Účetnímu byl to projekt, a to projekt nesmírně složitý. Michelup, vášnivý sběratel slev a výhod, nemínil ani za letní byt zaplatit plnou a předepsanou cenu. Hvozdy, lučiny, potůčky, celá příroda nemá pro něho ceny, nemůže-li užívat jejích půvabů s výhodou. Krása v jeho očích zvetší, není-li poskytnuta sleva. Lázně nemohou mu poskytnout zotavení, má-li za to platit tolik jako jiný.
Druhý den lovec výhod naplnil hruď chrabrostí, opásal se odhodláním a vydal se na výboj. Michelup neztratil ducha ani na půdě úřadu a dovedl čeliti každému nepříteli za stahovacím okénkem. Jeho zbraň byla trpělivost s výmluvností a neochvějná zdvořilost. Takto vyzbrojen vyhledal budovu nemocenské pojišťovny.
Byl to moderní betonový palác v podobě kostky, ale vládla v něm sveřepá kyselost jako ve starých, zvetšelých tereziánských budovách, kde straší duchové dávno zesnulých aktuárů. Účetní vyhledal v kanceláři pro styk se stranami úředníka, aby mu přednesl svou žádost. Byl to mladý ještě muž, ale sveřepost z něho čišela, jako by se vykoupal v kyselině. Mladý muž vyslechl s pohrdáním účetního žádost a poučil ho, že nemůže dostat lázeňskou slevu, protože není nemocen. Mladý úředník se domníval, že po tomhle vysvětlení se Michelupa zbaví. Byla to pošetilá představa. Účetní znova začal přednášet svou žádost; mladý úředník znovu a znovu vysvětloval, účetní ho zdvořile vyslechl a spustil opět svou jednotvárnou píseň. Mladý úředník ochabl a rozhodl se uvésti žadatele k referentovi pro povolování lázeňské léčby.
Účetní čekal hodinu, než ho zvali do kanceláře. Seděl klidně jako fakír, bez hnutí a rozechvění, jako muž, jenž zná své dobré právo.
Referent ho zdvořile vyslechl s hlavou trochu nakloněnou ke straně. Pak se marnivě pousmál a jal se zdvořile vykládati, že účetnímu vyhovět nelze, protože není nemocen. Michelup mu vpadl do řeči a zopakoval svoji žádost stejnými slovy jako úředníkovi v přijímací kanceláři.
Referent pokrčil rameny a počal žadateli citovat příslušná zákonná ustanovení. Michelup s úctou sledoval tento výklad, vzdal zákonům svoji poctu, ale znova začal přednášet svou žádost. Referent zrudl a počal křičeti. Účetní nepohnul brvou. Když se referent vykřičel, tu znovu počal svou jednotvárnou píseň. Jeho slova hučela jako tkalcovský stroj. Bez vzrušení huhlal svou žádost. Referent složil svou hlavu do dlaní a řeč účetního hučela a hučela... Potom vstal a prohlásil, že této žádosti může vyhovět pouze ředitel pojišťovny.
Dlouhé, předlouhé hodiny uplynuly, než účetní pronikl těžkými dveřmi, než mu bylo dopřáno rozhrnouti plyšový závěs a stanouti tváří v tvář řediteli pojišťovny. Avšak jeho bojechtivost byla neztenčena a odhodlání vyříditi svou věc bylo svěží.
Ředitel pojišťovny vyslechl účetního s chladným klidem, který vyznačuje vysoké úředníky. Potom, nespěchaje, rozvláčnými slovy odmítl prosebníka s tím, že jeho žádost postrádá zákonného podkladu. Účetní stejnými slovy opakuje svou žádost. Vysoký úředník zrudl a počal vřískat. Slova účetního hučela, hučela jednotvárně jako tkalcovský stav; ředitel vraštil tvář a chtěl žadatele přerušit; ale účetní hučel, hučel... ředitel si hladil čelo a vzdychal; účetní šuměl s vytrvalostí podzimního deště. Konečně ředitel zvadl a pokořil se.
Nato byla mezi ústavem a Michelupem uzavřena úmluva, podle níž má účetní dáti písemný závazek, že zaplatí výlohy s ubytováním vzniklé, jestliže pojišťovna vydá poukaz k ubytování na její vlastní účet. Michelupovi byla vydána písemnost na správu lázní a podle této písemnosti bude rodina účetního ubytována na účet pojišťovny. Lázně vyúčtují ústavu ubytovací výlohy s dvacetiprocentní srážkou a účetní pojišťovně tento snížený náklad zaplatí.
"No tak, vidíte, že to šlo," prohodil Michelup k betonovému paláci. "Rozumní lidé se vždycky dohovoří. Je třeba míti jenom trochu dobré vůle..."
Leč jeho tažení za výhodami nebylo skončeno. Téhož dne vydal se do kanceláře ředitelství státních drah, aby si vymohl slevu jízdného. Dostalo se mu poučení, že cestu do lázní musí plně zaplatit a snížení jízdného získá tím způsobem, když správě lázní předloží poukaz nemocenské pojišťovny na povolení pobytu; při návratu předloží pokladně dráhy potvrzení lázní o pobytu a pak zaplatí jen polovici jízdného.
"Dobrá...," mručel účetní, "to by šlo... Jenomže, jak můžete ode mne žádat, abych cestu tam platil v plné hodnotě? Zdá se, že neznáte Michelupa."
Rozumí se, že Michelupa ani nenapadne, aby platil za něco plnou cenu. Z toho důvodu přihlásil se i s manželkou k turistickému spolku, jehož členové mají nárok na slevu jedné třetiny jízdného. Připočítáme-li mezi ztráty členský příspěvek spolku a turistický odznak, pak zjistíme, že jsme přece jenom získali. Ovšem získání této slevy předpokládá, že se musí cestovat v sobotu.
"Beze všeho pojedeme v sobotu," prohlásil účetní. "Nám je to jedno."
Vracel se do svého příbytku znaven, jako by celý den okopával řípu, ale nezdeptán, s hrdým čelem vítěze.
Oznámil manželce výsledek své výpravy a barvitě líčil, jak pokořil betonový palác. Pohladil svou družku po tváři a vítězně se otázal: "Co tomu říkáš? Jsem někdo?"
Objala ho a pravila: "Jsi moudrý muž. Takového bych nenašla, kdybych lán světa prochodila."