Kartičky k učení
slovní zásoby francouzštiny

Nastavení kartiček můžeš upravit podle toho, jak chceš slovní zásobu procvičovat. K dispozici jsou následující možnosti:

• Výběr počtu kartiček na cvičení

  Můžeš si vybrat, kolik kartiček chceš procvičit během jednoho cvičení psaní. Výchozí počet je deset. Pokud začínáš, můžeš zvolit méně kartiček.

• Změna nepodporovaných znaků klávesnice

  Pokud rozložení klávesnice nepodporuje některé znaky nebo diakritiku jazyka, který procvičuješ, můžeš zapnout převod těchto znaků na jejich nejbližší protějšky v latince. Například místo slova único můžeš napsat unico, pokud na klávesnici nemáš potřebné písmeno s přízvukem. Při zapnutém převodu se to nebude počítat jako chyba.

Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) poskytuje standardizovanou sadu symbolů pro reprezentaci zvuků mluveného jazyka. Níže jsou uvedeny symboly IPA pro francouzskou výslovnost spolu s příklady a popisy, včetně toho, jak se tyto zvuky vyslovují v anglických slovech.

Francouzské samohlásky

• /a/ - jako v chat, vyslovováno /ʃa/ (jako "a" v českém tatínek)
• /e/ - jako v clé, vyslovováno /kle/ (jako "e" v českém le)
• /i/ - jako v fini, vyslovováno /fini/ (jako "i" v českém mít)
• /o/ - jako v eau, vyslovováno /o/ (jako "o" v českém okno)
• /u/ - jako v fou, vyslovováno /fu/ (jako "u" v českém muž)
• /ə/ - jako v le, vyslovováno /lə/ (jako nezvýrazněné "e" v českém le)
• /ɛ/ - jako v mère, vyslovováno /mɛʁ/ (jako "e" v českém sem)
• /ɔ/ - jako v porte, vyslovováno /pɔʁt/ (jako "o" v českém rok)
• /y/ - jako v lune, vyslovováno /lyn/ (jako "ü" v německém München)

Francouzské nazální samohlásky

• /ɑ̃/ - jako v sans, vyslovováno /sɑ̃/ (podobně jako "an" v českém francouzský, ale nosové)
• /ɛ̃/ - jako v pain, vyslovováno /pɛ̃/ (podobně jako "en" v českém jen, ale nosové)
• /œ̃/ - jako v un, vyslovováno /œ̃/ (podobně jako "un" v anglickém run, ale nosové)
• /ɔ̃/ - jako v nom, vyslovováno /nɔ̃/ (podobně jako "on" v českém on, ale nosové)

Francouzské souhlásky

• /p/ - jako v papa, vyslovováno /papa/ (jako "p" v českém pes)
• /b/ - jako v beau, vyslovováno /bo/ (jako "b" v českém bratr)
• /t/ - jako v tête, vyslovováno /tɛt/ (jako "t" v českém tatínek)
• /d/ - jako v deux, vyslovováno /dø/ (jako "d" v českém den)
• /k/ - jako v clé, vyslovováno /kle/ (jako "k" v českém klíč)
• /ɡ/ - jako v gâteau, vyslovováno /ɡato/ (jako "g" v českém garáž)
• /f/ - jako v fille, vyslovováno /fij/ (jako "f" v českém filtr)
• /v/ - jako v vin, vyslovováno /vɛ̃/ (jako "v" v českém víno)
• /s/ - jako v sac, vyslovováno /sak/ (jako "s" v českém slovo)
• /z/ - jako v zoo, vyslovováno /zo/ (jako "z" v českém zebra)
• /ʃ/ - jako v chat, vyslovováno /ʃa/ (jako "š" v českém šach)
• /ʒ/ - jako v je, vyslovováno /ʒə/ (jako "ž" v českém žena)
• /m/ - jako v maman, vyslovováno /mamɑ̃/ (jako "m" v českém matka)
• /n/ - jako v nom, vyslovováno /nɔ̃/ (jako "n" v českém noc)
• /ɲ/ - jako v agneau, vyslovováno /aɲo/ (jako "ň" v českém ňadra)
• /l/ - jako v lire, vyslovováno /liʁ/ (jako "l" v českém list)
• /ʁ/ - jako v rouge, vyslovováno /ʁuʒ/ (jako "ř" v českém řeka, ale s hlubším hrdlem)

Francouzské polohlásky

• /j/ - jako v yeux, vyslovováno /jø/ (jako "j" v českém jeden)
• /ɥ/ - jako v huit, vyslovováno /ɥit/ (jako "ü" v německém München, ale krátce)
• /w/ - jako v oui, vyslovováno /wi/ (jako "w" v anglickém we)

Unikátní vlastnosti francouzské výslovnosti

Francouzská výslovnost má několik unikátních vlastností, které ji odlišují od jiných jazyků. Některé klíčové vlastnosti zahrnují:

• Němá písmena: Mnoho francouzských slov má písmena, která se nevyslovují, zejména na konci slov. Například ve slově "comment" je poslední "t" němé.
• Nosové samohlásky: Francouzština obsahuje nosové samohlásky, které se vyslovují tak, že vzduch uniká nosem. Příklady zahrnují "an," "en," a "on."
• Liaison a elize: Při liaison se jinak nevyslovovaná koncová souhláska spojí s následujícím slovem začínajícím na samohlásku, jako v "les amis" [lezami]. Podle gramatického kontextu je toto spojení povinné, volitelné nebo nepřípustné. Při elizi se u některých krátkých slov vypouští koncová samohláska, například v "l'amie". Takzvané přídechové h oběma jevům brání, přestože se samo nevyslovuje.
• Intonace: Otázky, na které se odpovídá ano nebo ne, často končí stoupavou intonací. Otázky s tázacím slovem mohou mít intonaci klesavou, stejně jako oznamovací věty. Průběh intonace závisí také na kontextu a záměru mluvčího.
• Čisté samohlásky: Samohlásky ve francouzštině jsou obvykle čisté, což znamená, že jsou vyslovovány jasně a bez dvojhlásek.
• Diakritické znaky: Francouzština používá několik diakritických znaků, jako je ostrý přízvuk (é), tupý přízvuk (è), cirkumflex (ê), přehláska (ë) a cedilla (ç).

Pochopení těchto vlastností může výrazně zlepšit schopnost mluvit francouzsky s přesnou výslovností a plynulostí.