Kartičky k učení
slovní zásoby norštiny

Nastavení kartiček můžeš upravit podle toho, jak chceš slovní zásobu procvičovat. K dispozici jsou následující možnosti:

• Výběr počtu kartiček na cvičení

  Můžeš si vybrat, kolik kartiček chceš procvičit během jednoho cvičení psaní. Výchozí počet je deset. Pokud začínáš, můžeš zvolit méně kartiček.

• Změna nepodporovaných znaků klávesnice

  Pokud rozložení klávesnice nepodporuje některé znaky nebo diakritiku jazyka, který procvičuješ, můžeš zapnout převod těchto znaků na jejich nejbližší protějšky v latince. Například místo slova único můžeš napsat unico, pokud na klávesnici nemáš potřebné písmeno s přízvukem. Při zapnutém převodu se to nebude počítat jako chyba.

Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) poskytuje standardizovanou sadu symbolů pro reprezentaci zvuků mluveného jazyka. Níže jsou uvedeny symboly IPA pro norskou výslovnost s příklady a popisy, včetně výslovnosti těchto zvuků v češtině.

Norské samohlásky

• /ɑː/ - jako ve slově tak, vyslovované /tɑːk/ (jako "a" ve slově táta /ˈtaːta/)
• /eː/ - jako ve slově se, vyslovované /seː/ (jako "e" ve slově les /lɛs/)
• /iː/ - jako ve slově bit, vyslovované /biːt/ (jako "i" ve slově list /list/)
• /uː/ - jako ve slově sol, vyslovované /suːl/ (jako "o" ve slově okno /ˈokno/)
• /ʉː/ - jako ve slově hus, vyslovované /hʉːs/ (v češtině není ekvivalent, podobné jako "u" v anglickém slově boot /buːt/)
• /œ/ - jako ve slově ønsker, vyslovované /ˈœnskər/ (v češtině není ekvivalent, podobné jako "u" v anglickém slově burn /bɜːrn/)
• /yː/ - jako ve slově fy, vyslovované /fyː/ (v češtině není ekvivalent, podobné jako "u" ve francouzském slově lune /lyn/)
• /æː/ - jako ve slově lære, vyslovované /ˈlæːrə/ (jako "a" ve slově matka /ˈmatka/)
• /øi/ - jako ve slově høy, vyslovované /høy/ (jako "oj" ve slově voj /voj/)
• /ei/ - jako ve slově hei, vyslovované /hæɪ/ (jako "ej" ve slově hej /hɛj/)

Norské souhlásky

• /p/ - jako ve slově panne, vyslovované /ˈpɑnːə/ (jako "p" ve slově pes /pɛs/)
• /b/ - jako ve slově bil, vyslovované /biːl/ (jako "b" ve slově bal /bal/)
• /t/ - jako ve slově tak, vyslovované /tɑːk/ (jako "t" ve slově top /top/)
• /d/ - jako ve slově dag, vyslovované /dɑːɡ/ (jako "d" ve slově den /dɛn/)
• /k/ - jako ve slově katt, vyslovované /kɑtː/ (jako "k" ve slově kolo /ˈkolo/)
• /ɡ/ - jako ve slově gutt, vyslovované /ɡʉtː/ (jako "g" ve slově go /ɡoʊ/)
• /f/ - jako ve slově fisk, vyslovované /fɪsk/ (jako "f" ve slově fialka /ˈfjalka/)
• /v/ - jako ve slově vann, vyslovované /vɑnː/ (jako "v" ve slově vlk /vlk/)
• /s/ - jako ve slově sol, vyslovované /suːl/ (jako "s" ve slově slunce /ˈslʊnt͡sɛ/)
• /ʃ/ - jako ve slově skje, vyslovované /ʃeː/ (jako "š" ve slově školka /ˈʃkolka/)
• /ʂ/ - jako ve slově sjåfør, vyslovované /ʂoːˈføːr/ (v češtině není ekvivalent, podobné jako "š" ve slově šach /ʃax/)
• /ç/ - jako ve slově kjøtt, vyslovované /çœtː/ (v češtině není ekvivalent, podobné jako "ch" v německém slově ich /ɪç/)
• /l/ - jako ve slově lys, vyslovované /lyːs/ (jako "l" ve slově les /lɛs/)
• /r/ - jako ve slově rød, vyslovované /røːd/ (jako "r" ve slově ruka /ˈruka/)
• /m/ - jako ve slově mann, vyslovované /mɑnː/ (jako "m" ve slově muž /muʃ/)
• /n/ - jako ve slově natt, vyslovované /nɑtː/ (jako "n" ve slově noc /nɔt͡s/)
• /ŋ/ - jako ve slově ring, vyslovované /rɪŋ/ (jako "ng" v anglickém slově song /sɒŋ/)
• /j/ - jako ve slově ja, vyslovované /jɑː/ (jako "j" ve slově já /jaː/)

Unikátní rysy norské výslovnosti

Přestože má norská výslovnost podobnosti s ostatními skandinávskými jazyky, má také unikátní rysy, které jsou důležité pro studenty.

• Tónový přízvuk: Mnohé norské dialekty rozlišují slova tónovým přízvukem 1 a 2: bønder (zemědělci) /ˈbønːər/ (1) vs. bønner (fazole) /ˈbønːər/ (2).
• Retroflexní souhlásky: V některých dialektech vede kombinace /r/ s určitými alveolárními souhláskami jako /t/ a /s/ k retroflexním zvukům, jako je /ʈ/ a /ʂ/.
• Palatalizace: Některé souhlásky, jako /k/ a /g/, jsou palatalizovány před předními samohláskami, podobně jako v jiných jazycích.
• Délka samohlásek: Stejně jako v češtině a japonštině norština rozlišuje mezi krátkými a dlouhými samohláskami. Například, skål (mísa) /skoːl/ vs. skal (mít) /skɑl/. Tato dvojice se liší nejen délkou, ale i kvalitou samohlásek: /oː/ a /ɑ/.
• Intonační vzory: Norská intonace se liší mezi mnoha dialekty. Východní a západní norština jsou široké skupiny dialektů; jejich tónové přízvuky často mají odlišný průběh a další rozdíly existují i uvnitř skupin.
• Souhláskové shluky: Norština často používá shluky souhlásek, které mohou být pro nerodilé mluvčí náročné, například ve slově språk (jazyk) /sproːk/.
• Dialektální variace: Výslovnost se může významně lišit mezi různými norskými dialekty, ovlivňující samohlásky, souhlásky a intonační vzory. Například výslovnost slova jeg (já) se může pohybovat od /jæɪ/ přes /je/ až po /e/ v závislosti na regionu.