Kartičky k učení
slovní zásoby polštiny

Nastavení kartiček můžeš upravit podle toho, jak chceš slovní zásobu procvičovat. K dispozici jsou následující možnosti:

• Výběr počtu kartiček na cvičení

  Můžeš si vybrat, kolik kartiček chceš procvičit během jednoho cvičení psaní. Výchozí počet je deset. Pokud začínáš, můžeš zvolit méně kartiček.

• Změna nepodporovaných znaků klávesnice

  Pokud rozložení klávesnice nepodporuje některé znaky nebo diakritiku jazyka, který procvičuješ, můžeš zapnout převod těchto znaků na jejich nejbližší protějšky v latince. Například místo slova único můžeš napsat unico, pokud na klávesnici nemáš potřebné písmeno s přízvukem. Při zapnutém převodu se to nebude počítat jako chyba.

Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) poskytuje standardizovanou sadu symbolů pro reprezentaci zvuků mluveného jazyka. Níže jsou uvedeny IPA symboly pro polskou výslovnost s příklady a popisy, včetně výslovnosti těchto zvuků v češtině a angličtině.

Polské samohlásky

• /a/ - jako v mama, vyslovováno /ˈmama/ (jako "a" v mama /ˈmama/)
• /ɛ/ - jako v ser, vyslovováno /sɛr/ (jako "e" v pes /pɛs/)
• /i/ - jako v igła, vyslovováno /ˈiɡwa/ (jako "i" v mít /miːt/)
• /o/ - jako v kot, vyslovováno /kɔt/ (jako "o" v oko /ˈoko/)
• /u/ - jako v but, vyslovováno /but/ (jako "u" v ruka /ˈruka/)
• [ɔn] - jako v kąt, vyslovováno [kɔnt] (zde je ą [ɔ] následované [n]; francouzské bon /bɔ̃/ naproti tomu ukazuje nosovou samohlásku)
• [ɛɲ] - jako v pięć, vyslovováno [pʲɛɲt͡ɕ] (zde je ę [ɛ] následované palatální nosovkou [ɲ]; francouzské bien /bjɛ̃/ naproti tomu ukazuje nosovou samohlásku)

Polské dvojhlásky

• /aj/ - jako v maj, vyslovováno /maj/ (jako "aj" v kraj /kraj/)
• /ɛj/ - jako v lej, vyslovováno /lɛj/ (jako "ej" v dejte /ˈdɛjtɛ/)

Polské souhlásky

• /p/ - jako v pies, vyslovováno /pʲɛs/ (jako "p" v pes /pɛs/)
• /b/ - jako v być, vyslovováno /bɨt͡ɕ/ (jako "b" v byt /bɪt/)
• /t/ - jako v tak, vyslovováno /tak/ (jako "t" v tak /tak/)
• /d/ - jako v dom, vyslovováno /dɔm/ (jako "d" v dum /dum/)
• /k/ - jako v kot, vyslovováno /kɔt/ (jako "k" v kočka /ˈkot͡ʃka/)
• /ɡ/ - jako v go, vyslovováno /ɡɔ/ (jako "g" v anglickém go /ɡoʊ/)
• /f/ - jako v fotel, vyslovováno /ˈfɔtɛl/ (jako "f" v fajn /fajn/)
• /v/ - jako v woda, vyslovováno /ˈvɔda/ (jako "v" v voda /ˈvoda/)
• /s/ - jako v sam, vyslovováno /sam/ (jako "s" v sestra /ˈsɛstra/)
• /z/ - jako v zebra, vyslovováno /ˈzɛbra/ (jako "z" v zima /ˈzɪma/)
• /ʃ/ - jako v szkoła, vyslovováno /ˈʃkɔwa/ (jako "š" v šaty /ˈʃaty/)
• /ʒ/ - jako v żaba, vyslovováno /ˈʒaba/ (jako "ž" v žač /ʒat͡ʃ/)
• /t͡ʃ/ - jako v czek, vyslovováno /t͡ʃɛk/ (jako "č" v čaj /t͡ʃaj/)
• /d͡ʒ/ - jako v dżem, vyslovováno /d͡ʒɛm/ (jako "dž" v džus /d͡ʒus/)
• /ɲ/ - jako v nie, vyslovováno /ɲɛ/ (jako "ň" v koně /ˈkoɲɛ/)
• /l/ - jako v las, vyslovováno /las/ (jako "l" v les /lɛs/)
• /w/ - jako v ławka, vyslovováno /ˈwafka/ (jako "v" v voda /ˈvoda/)
• /r/ - jako v ręka, vyslovováno /ˈrɛŋka/ (rolované "r", jak ve španělštině perro /ˈpero/)
• /m/ - jako v mama, vyslovováno /ˈmama/ (jako "m" v mít /miːt/)
• /n/ - jako v nos, vyslovováno /nɔs/ (jako "n" v noha /ˈnoɦa/)

Charakteristické rysy polské výslovnosti

Polská výslovnost má několik jedinečných rysů, které ji odlišují od ostatních jazyků.

• Nosové samohlásky: Písmena ą a ę označují nosové samohlásky, zhruba /ɔ̃/ a /ɛ̃/, jejich výslovnost však závisí na následující hlásce. Před závěrovými souhláskami jde obvykle o ústní samohlásku a nosovou souhlásku, například kąt [kɔnt] a pięć [pʲɛɲt͡ɕ]. Koncové ę se často vyslovuje [ɛ], takže srovnání s francouzskými nosovkami neplatí v každé pozici.
• Souhláskové skupiny: Polská slova často obsahují shluky souhlásek, které mohou být náročné pro nerodilé mluvčí. Například skrzydło (křídlo) /ˈskʂɨdwɔ/.
• Palatalizace: Mnoho souhlásek v polštině má palatalizované verze (například /ɲ/ a /ʑ/), když následují určité samohlásky nebo písmeno "i".
• Znělé a neznělé souhlásky: Polština rozlišuje mezi znělými a neznělými souhláskami, což často mění výslovnost v závislosti na okolních zvucích. Například slovo dziadek (dědeček) /ˈd͡ʑadɛk/ má znělé /d͡ʑ/, zatímco ciekawy (zvědavý) /t͡ɕɛˈkavɨ/ má neznělé /t͡ɕ/.
• Měkké a tvrdé souhlásky: Polština rozlišuje měkké a tvrdé souhlásky. Porovnej się /ɕɛ/, zvratné zájmeno používané ve všech osobách, a se /sɛ/, hovorovou podobu sobie. Příklady ukazují rozdíl mezi /ɕ/ a /s/; tvary zájmena se liší také gramatickým použitím.