Naučte se tureckou slovní zásobu psaním slov a frází z kartiček. Souhrn kartičky vám umožní zkontrolovat váš pokrok a vybrat kartičky, které se chcete naučit.
Lidé
Vzhled
Domov
Nakupování
Jídlo
Jíst venku
Vzdělání a studium
Práce
životní prostředí
Nastavení kartičky
Kartičky mají svá specifická nastavení. Chcete-li si přizpůsobit svou výuku slovní zásoby, můžete provést následující změny:Výběr počtu kartiček na cvičení
Můžete si vybrat, kolik kartiček chcete procvičit během psaní. Výchozí počet je deset. Výběr menšího množství slovní zásoby může být dobrý nápad, pokud jste začátečník.
Změna nepodporovaných znaků klávesnice
Pokud vaše rozložení klávesnice nepodporuje určité speciální znaky nebo diakritiku jazyka, který procvičujete s kartičkami, systém může některé z těchto znaků ignorovat. Pokud je to možné, budou jako nejbližší ekvivalenty latinské abecedy přijímány speciální znaky. Pokud je například slovo k zadání único a zadáte unico, protože vaše rozvržení nepodporuje diakritiku, nebude to považováno za chybu.
Fonetické symboly ve výslovnosti turečtiny
Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) poskytuje standardizovanou sadu symbolů pro reprezentaci zvuků mluveného jazyka. Níže jsou uvedeny symboly IPA pro tureckou výslovnost, spolu s příklady a popisy, včetně výslovnosti těchto zvuků v češtině.
Turecké samohlásky
- /a/ - jak v kapı, vyslovováno /kaˈpɯ/ (jako "a" v mama /ˈmama/)
- /e/ - jak v elma, vyslovováno /ˈelma/ (jako "e" v měl /mjɛl/)
- /i/ - jak v iyi, vyslovováno /ˈiji/ (jako "i" v mít /miːt/)
- /ɯ/ - jak v kız, vyslovováno /kɯz/ (nemá český ekvivalent, podobné "i" v anglickém "cousin" /ˈkʌzɪn/, ale bez zaokrouhlování rtů)
- /o/ - jak v okul, vyslovováno /oˈkul/ (jako "o" v oko /ˈoko/)
- /u/ - jak v umut, vyslovováno /uˈmut/ (jako "u" v ruka /ˈruka/)
- /œ/ - jak v ördek, vyslovováno /ˈœrdɛk/ (jako "eu" ve francouzském peur /pœʁ/)
- /y/ - jak v yüz, vyslovováno /jyz/ (jako "ü" v německém über /ˈyːbɐ/)
Turecké souhlásky
- /p/ - jak v para, vyslovováno /paˈra/ (jako "p" v pes /pɛs/)
- /b/ - jak v balık, vyslovováno /baˈlɯk/ (jako "b" v bat /bat/)
- /t/ - jak v tabak, vyslovováno /taˈbak/ (jako "t" v tabule /ˈtabulɛ/)
- /d/ - jak v deniz, vyslovováno /deˈniz/ (jako "d" v dom /dom/)
- /k/ - jak v kalem, vyslovováno /kaˈlɛm/ (jako "k" v kočka /ˈkot͡ʃka/)
- /ɡ/ - jak v güzel, vyslovováno /ɡyˈzæl/ (jako "g" v gorila /ɡorɪla/)
- /f/ - jak v fırın, vyslovováno /fɯˈrɯn/ (jako "f" v fakta /ˈfakta/)
- /v/ - jak v vakit, vyslovováno /vaˈkit/ (jako "v" v voda /ˈvoda/)
- /s/ - jak v sel, vyslovováno /sɛl/ (jako "s" v sestra /ˈsɛstra/)
- /z/ - jak v zeytin, vyslovováno /zejˈtin/ (jako "z" v zima /ˈzɪma/)
- /ʃ/ - jak v şeker, vyslovováno /ʃeˈkɛr/ (jako "š" v šaty /ˈʃaty/)
- /ʒ/ - jak v jeoloji, vyslovováno /ʒeoloʒi/ (jako "ž" v žižala /ˈʒɪʒala/)
- /t͡ʃ/ - jak v çay, vyslovováno /t͡ʃaj/ (jako "č" v čaj /t͡ʃaj/)
- /d͡ʒ/ - jak v cami, vyslovováno /d͡ʒaˈmi/ (jako "dž" v džem /d͡ʒɛm/)
- /ɲ/ - jak v yan, vyslovováno /jan/ (jako "ň" v koně /ˈkoɲɛ/)
- /l/ - jak v lamba, vyslovováno /lamˈba/ (jako "l" v les /lɛs/)
- /r/ - jak v radyo, vyslovováno /radjo/ (jako "r" v ruka /ˈruka/)
- /m/ - jak v masa, vyslovováno /maˈsa/ (jako "m" v mít /miːt/)
- /n/ - jak v ne, vyslovováno /ne/ (jako "n" v noha /ˈnoɦa/)
- /j/ - jak v yol, vyslovováno /jol/ (jako "j" v já /jaː/)
- /ɾ/ - jak v ara, vyslovováno /aɾa/ (jako "r" v americké angličtině butter /ˈbʌɾər/)
Unikátní rysy turecké výslovnosti
I když turecká výslovnost sdílí některé podobnosti s jinými jazyky, má také unikátní rysy, které jsou důležité pro studenty.
- Samohlásková harmonie: Turečtina používá samohláskovou harmonii, kde se samohlásky ve slově harmonizují, aby byly buď přední, nebo zadní. Například, evler (domy) vs. kapılar (dveře).
- Měkké "ğ": Písmeno ğ (yumuşak ge) nemá přímý ekvivalent v češtině a obvykle prodlužuje předchozí samohlásku, jako v ağaç /aˈaʧ/ (strom).
- Přední a zadní samohlásky: Turečtina rozlišuje mezi předními (e, i, ö, ü) a zadními samohláskami (a, ı, o, u), což je klíčové pro správnou výslovnost a samohláskovou harmonii.
- Přízvuk: Přízvuk v tureckých slovech obvykle padá na poslední slabiku, i když existují výjimky, zejména u přejatých slov a některých rodných tureckých slov.
- Struktura slabik: Turečtina převážně používá strukturu slabiky CV (souhláska-samohláska), což činí výslovnost relativně jednoduchou ve srovnání s jazyky s složitějšími strukturami slabik.