Nastal prosinec, podmořská loď dospěla ke skupení malých ostrovů, které se nalezají mezi Novým Seelandem a Novou Kaledonií a jsou vesměs od korálů zbudovány.
Tato malá zvířátka, jichž jest nesmírné množství, utvořila mnohé úskalí a mnoho ostrovů, zvláště v tak zvaném tichém oceanu. Hmota koralová záleží z vápencovitého kmene, jenž se rozvětvuje jako strom. Na koncích větví těch usazují se korály. Jsou to malá zvířata, avšak množství jich nahrazuje sílu. Utvořila celou Australii a část ostrovů v indickém moři - a to není ještě všecka jejich práce.
Mimo ostrovy tyto tvoří koraly velké vrstvy pod mořem, které plavbu ohrožují. Vyšší vrstvy země jsou jimi obklopeny; tak ostrov Vanikoro, vyjma čtvrt míli délky, celý otočen jest koralovým úskalím, jež nepřilehá těsně k ostrovu, nýbrž jest od něho poněkud vzdáleno, tak že mezi oběma se nalezá průplav; totéž platí o ostrově Tahiti a Nové Kaledonii.
Když hráze ty vyčnívají nad vodu, počne se tvořiti ostrov. Na holém kamenu usadí se nejprve mechy a lišejníky, které zetlí a tvoří prsť, jež pomalu přibývá tak, že kapradiny a konečně i palmy vzniknou, nalezajíce dosti půdy.
V polovici prosince dospěla loď ku krásnému ostrovu Tahiti, koncem roku pak k Novým Hebridám.
Odtud uzřeli ostrovy Vanikoro, kde zahynuly lodi slavného plavce La Pérouse.
La Pérouse zaslal v únoru 1788 z Nového Hollandu naposledy zprávu, že má v úmyslu plouti mezi Novým Hollandem a Novou Guinei do zálivu karpentarského a proskoumati západní pobřeží Nového Hollandu a země vandiemenské.
Odplul a zmizel beze stopy.
Admirál Entrecasteau byl r. 1761 vyslán, aby ho hledal. Bylo to však marné.
Roku 1825 uzřel anglický rybář na jednom ostrově mezi Novou Anglií a Novou Kaledonií náčelníka divochů, který měl v uchu zavěšen francouzský řád; také nalezen byl kord a peníze francouzské, o nichž se pravilo, že je voda vyhodila na břeh.
Dva roky později nalezl anglický kapitán Dollon na jednom z vanikorských ostrovů zadní část francouzské lodi; mezi ostrovany byl starý pruský plavec, jenž se pamatoval že obě lodi se rozbily; někteří plavci byli zabiti na ostrově Panni; ostatní si zřídili jakés plavidlo a pustili se na moře.
Francouzská vláda vyslala korvetu na ostrov Mallicolo, kde po 43 letech byly nalezeny zbytky lodí nešťastného La Pérouse. Tento, když obě jeho lodi se rozbily, dal shotoviti třetí menší; kam ta se poděla, nevěděl nikdo. -
Kapitán "Vulkánu" to věděl. Ukazoval z kajuty své oboum učencům kotvy, děla, kule a jiné zbytky lodi, které byly pokryty mořskými rostlinami i zvířaty. -
V lednu přiblížil se "Vulkán" průplavu Torresovu, kapitán pak sdělil svým vězňům, že se dostane do indického oceanu.
Průplav ten jest sice značně široký, avšak nalezá se v něm mnoho úskalí a ostrovů, tak že musili plouti velmi opatrně a zvolna.
Pojednou pocítili ránu silnou. Loď narazila na úskalí. Kapitán si z toho však mnoho nedělal i řekl, že jeho loď za nedlouho bude s to plouti dále.
Večer přišel k Seidlovi starý Nelsen.
"Pane profesore," pravil k němu, "loď se nemůže hnouti dále; na blízku jsou nejkrásnější ostrovy. Což abychom se na ně podívali. Utéci nemůžeme arci, neboť jsou ostrovy ty pusty nebo obydleny divochy, avšak podnikneme lov."
Seidl se tomu nedivil i slíbil, že požádá velitele za dovolení. Učinil tak a podivil se nemálo, když kapitán beze všech okolků svolil.
Druhého dne ráno odpluli na loďce a hnedle octli se na ostrově, nazvaném Gueborvar.
Dva měsíce již ztrávili ve vězení a byl to pro ně příjemný pocit, když mohli volně se pohybovati na zemi.
Zašli dále na ostrov, kde uzřeli velmi bujné rostlinstvo i nelze se diviti tudíž, že hnedle přišli do houští, skrze které nemohli se dále prodrati.
Když několik hodin již kráčeli, pocítili hlad, avšak to jim spůsobilo malou starost; v oněch krajinách poskytuje příroda člověku hojnost nejkrásnějšího ovoce.
Nalezli hojně chlebovníků, stromů to nesmírně užitečných. Jmenuje se tak, poněvadž ovoce jeho má chuť podobnou našemu chlebu a poněvadž jest hlavní potravou obyvatelstvu tamějších krajin, tak jako u nás "chléb vezdejší".
Cook praví, že deset chlebovníků stačí k uživení celého pokolení. "Jestliže někdo vsadil deset cblebovníků," píše Cook, "vykonal svou povinnost k rodině i potomstvu rovněž tak, jako obyvatel studeného pásma, který v zimě v letě pracoval a nejen rodinu svou uživil, nýbrž i pracně nashromáždil něco peněz svým dětem."
Strom ten pučí od října do dubna a nese ovoce neustále; od srpna do listopadu toliko nemá ovoce zralého, v jiný čas vždy možno trhati zralé ovoce z chlebovníku.
Nasytivše se naši cestující, ubírali se dále; posud nenalezli nic k lovu. Starý Nelsen nechtěl se spokojiti ovocem, chtěl jiný pokrm.
Podařilo se jim také, že záhy nalezli dosti stromů, jež zvou se banany (fíky indické).
Ovoce stromu toho požívá se zralé neb nezralé, surové neb vařené aneb pečené, neb zavařené.
Klasy květové požívají se co zelenina nebo salát. Listí stromu toho slouží obyvatelům k rozličným potřebám. Z vláken shotovuje se druh konopě, z něhož dělají se provazy a pěkné látky. Vypravuje se, že bananový strom poskytne více potravy, než kterákoli jiná rostlina. Ovoce má tíži 30 až 40 liber a na ploše tisíc čtvercových stop může v krátkém čase vyrůsti 4000 liber banánů. Ovoce obsahuje mnoho vody; mouka podobá se velice mouce rejžové. V horkém pásmu jest velmi vzácnou potravou a základem každodenní stravy obyvatelstva.
Cestující nabrali si zásob co mohli, chtíce je vzíti na "Vulkán". Nelsen však nebyl dosud spokojen. Vodil soudruhy své sem tam, až přišli k skupení stromů, které byly asi 30 stop vysoké a patřily patrně k palmám. Byly to palmy sagové.
Strom tento poskytuje obyvatelům tamějších krajin hlavní potravu. Mouka dobývá se ze stromu, který se porazí, dřeň se vezme, rozetře, vypere ve vodě a na řešetě prosévá. Obyvatelé dělají z mouky té koláče tím, že mouku v kadlube usmaží. Strom sedmiletý, porazí-li se, dá 700 liber sagové mouky.
Teprve k večeru opustili cestující ostrov a vrátili se na loď.
Nikdo si nepovšimnul jejich příchodu; když uložili, co přinesli, usedli k stolu, jenž byl pro ně upraven a pak ulehli.
Starému Nelsenu zalíbilo se to na ostrově tak velice, že vyzval profesory ráno, by opětovali výlet. Oni nebyli proti tomu, vsedli opět na člun po východu slunce a pluli k ostrovu.
Při každém téměř kroku nalezli něco nového a překvapujícího. Zvláště mnoho krásných papoušků uzřeli na ostrově tom. Hnízda jejich pozorovali v dutých stromech, v skulinách skalních, nebo na stromech.
Palham projevil několikráte přání, by aspoň viděl rajku.
"Jakmile nějakou uzřím," řekl Nelsen, "zastřelím ji."
Učenec káral ho proto.
"Bylo by škoda tak krásného zvířete, jehož smrt by nám neprospěla a jehož život nám neškodí;" pravil.
Přání Palhamovo se vyplnilo. Když ubírali se mírným houštím, zdvihlo se hejno ptáků, kteří letěli proti větru. Našim pocestným naskytl se rozkošný zjev. Domnívali se, že jsou to lesklé meteory.
Nelsen zvolal:
"Aj, tu konečně naskytne se nám maso!"
V tom vyskočil houf klokanů z houští; starý plavec zaměřil a střelil, avšak chybil.
Klokani, pomocí dlouhých nohou zadních dělají velké skoky; mohou na 28 stop daleko a 6-9 stop vysoko skočiti.
Když naši poutníci vraceli se na loď, byli polekáni kameny, které padaly před ně.
"Toť jsou opice," pravil Nelsen.
"Ne, jsou to divochové," zvolal Palham uleknut, ukazuje na tlupu Papuů, kteří se rychle blížili.
Cestujícím nezbylo nic jiného, než by s největší rychlostí se vrátili na člun.
Papuové jsou obyvatelé indických a australských skupin ostrovních. Plémě to neudrželo se všude čisté a smíchalo se s Malajci a s jinými kmeny.
Papuové jsou dobře zrostlí, velké postavy a silní. Mají černou pleť, poněkud promíchanou s barvou žlutou; vlas jejich iest černý, hustý, vlně podobný. Obličej jejich bývá pravidelný, až na nos, který často jest velmi sploštělý; brada jest malá, čelo vysoké, lícní kosti vyčnívají, vous jest řídký.
Sotva dospěli tři mužové k člunu a odrazili od břehu, přiběhli Papuové a vskočili do vody, by běželi za nimi.
Na štěstí byly klapky lodi "Vulkánu" otevřeny, tak že mohli bez průtahu dovnitř lodi se odebrati.
Když oznámili příhodu tu kapitánovi, nedbal toho ani dost málo.
"Nedělejte si z toho pranic pánové," pravil, "ti lidé nám nemohou uškoditi."
Tato malá zvířátka, jichž jest nesmírné množství, utvořila mnohé úskalí a mnoho ostrovů, zvláště v tak zvaném tichém oceanu. Hmota koralová záleží z vápencovitého kmene, jenž se rozvětvuje jako strom. Na koncích větví těch usazují se korály. Jsou to malá zvířata, avšak množství jich nahrazuje sílu. Utvořila celou Australii a část ostrovů v indickém moři - a to není ještě všecka jejich práce.
Mimo ostrovy tyto tvoří koraly velké vrstvy pod mořem, které plavbu ohrožují. Vyšší vrstvy země jsou jimi obklopeny; tak ostrov Vanikoro, vyjma čtvrt míli délky, celý otočen jest koralovým úskalím, jež nepřilehá těsně k ostrovu, nýbrž jest od něho poněkud vzdáleno, tak že mezi oběma se nalezá průplav; totéž platí o ostrově Tahiti a Nové Kaledonii.
Když hráze ty vyčnívají nad vodu, počne se tvořiti ostrov. Na holém kamenu usadí se nejprve mechy a lišejníky, které zetlí a tvoří prsť, jež pomalu přibývá tak, že kapradiny a konečně i palmy vzniknou, nalezajíce dosti půdy.
V polovici prosince dospěla loď ku krásnému ostrovu Tahiti, koncem roku pak k Novým Hebridám.
Odtud uzřeli ostrovy Vanikoro, kde zahynuly lodi slavného plavce La Pérouse.
La Pérouse zaslal v únoru 1788 z Nového Hollandu naposledy zprávu, že má v úmyslu plouti mezi Novým Hollandem a Novou Guinei do zálivu karpentarského a proskoumati západní pobřeží Nového Hollandu a země vandiemenské.
Odplul a zmizel beze stopy.
Admirál Entrecasteau byl r. 1761 vyslán, aby ho hledal. Bylo to však marné.
Roku 1825 uzřel anglický rybář na jednom ostrově mezi Novou Anglií a Novou Kaledonií náčelníka divochů, který měl v uchu zavěšen francouzský řád; také nalezen byl kord a peníze francouzské, o nichž se pravilo, že je voda vyhodila na břeh.
Dva roky později nalezl anglický kapitán Dollon na jednom z vanikorských ostrovů zadní část francouzské lodi; mezi ostrovany byl starý pruský plavec, jenž se pamatoval že obě lodi se rozbily; někteří plavci byli zabiti na ostrově Panni; ostatní si zřídili jakés plavidlo a pustili se na moře.
Francouzská vláda vyslala korvetu na ostrov Mallicolo, kde po 43 letech byly nalezeny zbytky lodí nešťastného La Pérouse. Tento, když obě jeho lodi se rozbily, dal shotoviti třetí menší; kam ta se poděla, nevěděl nikdo. -
Kapitán "Vulkánu" to věděl. Ukazoval z kajuty své oboum učencům kotvy, děla, kule a jiné zbytky lodi, které byly pokryty mořskými rostlinami i zvířaty. -
V lednu přiblížil se "Vulkán" průplavu Torresovu, kapitán pak sdělil svým vězňům, že se dostane do indického oceanu.
Průplav ten jest sice značně široký, avšak nalezá se v něm mnoho úskalí a ostrovů, tak že musili plouti velmi opatrně a zvolna.
Pojednou pocítili ránu silnou. Loď narazila na úskalí. Kapitán si z toho však mnoho nedělal i řekl, že jeho loď za nedlouho bude s to plouti dále.
Večer přišel k Seidlovi starý Nelsen.
"Pane profesore," pravil k němu, "loď se nemůže hnouti dále; na blízku jsou nejkrásnější ostrovy. Což abychom se na ně podívali. Utéci nemůžeme arci, neboť jsou ostrovy ty pusty nebo obydleny divochy, avšak podnikneme lov."
Seidl se tomu nedivil i slíbil, že požádá velitele za dovolení. Učinil tak a podivil se nemálo, když kapitán beze všech okolků svolil.
Druhého dne ráno odpluli na loďce a hnedle octli se na ostrově, nazvaném Gueborvar.
Dva měsíce již ztrávili ve vězení a byl to pro ně příjemný pocit, když mohli volně se pohybovati na zemi.
Zašli dále na ostrov, kde uzřeli velmi bujné rostlinstvo i nelze se diviti tudíž, že hnedle přišli do houští, skrze které nemohli se dále prodrati.
Když několik hodin již kráčeli, pocítili hlad, avšak to jim spůsobilo malou starost; v oněch krajinách poskytuje příroda člověku hojnost nejkrásnějšího ovoce.
Nalezli hojně chlebovníků, stromů to nesmírně užitečných. Jmenuje se tak, poněvadž ovoce jeho má chuť podobnou našemu chlebu a poněvadž jest hlavní potravou obyvatelstvu tamějších krajin, tak jako u nás "chléb vezdejší".
Cook praví, že deset chlebovníků stačí k uživení celého pokolení. "Jestliže někdo vsadil deset cblebovníků," píše Cook, "vykonal svou povinnost k rodině i potomstvu rovněž tak, jako obyvatel studeného pásma, který v zimě v letě pracoval a nejen rodinu svou uživil, nýbrž i pracně nashromáždil něco peněz svým dětem."
Strom ten pučí od října do dubna a nese ovoce neustále; od srpna do listopadu toliko nemá ovoce zralého, v jiný čas vždy možno trhati zralé ovoce z chlebovníku.
Nasytivše se naši cestující, ubírali se dále; posud nenalezli nic k lovu. Starý Nelsen nechtěl se spokojiti ovocem, chtěl jiný pokrm.
Podařilo se jim také, že záhy nalezli dosti stromů, jež zvou se banany (fíky indické).
Ovoce stromu toho požívá se zralé neb nezralé, surové neb vařené aneb pečené, neb zavařené.
Klasy květové požívají se co zelenina nebo salát. Listí stromu toho slouží obyvatelům k rozličným potřebám. Z vláken shotovuje se druh konopě, z něhož dělají se provazy a pěkné látky. Vypravuje se, že bananový strom poskytne více potravy, než kterákoli jiná rostlina. Ovoce má tíži 30 až 40 liber a na ploše tisíc čtvercových stop může v krátkém čase vyrůsti 4000 liber banánů. Ovoce obsahuje mnoho vody; mouka podobá se velice mouce rejžové. V horkém pásmu jest velmi vzácnou potravou a základem každodenní stravy obyvatelstva.
Cestující nabrali si zásob co mohli, chtíce je vzíti na "Vulkán". Nelsen však nebyl dosud spokojen. Vodil soudruhy své sem tam, až přišli k skupení stromů, které byly asi 30 stop vysoké a patřily patrně k palmám. Byly to palmy sagové.
Strom tento poskytuje obyvatelům tamějších krajin hlavní potravu. Mouka dobývá se ze stromu, který se porazí, dřeň se vezme, rozetře, vypere ve vodě a na řešetě prosévá. Obyvatelé dělají z mouky té koláče tím, že mouku v kadlube usmaží. Strom sedmiletý, porazí-li se, dá 700 liber sagové mouky.
Teprve k večeru opustili cestující ostrov a vrátili se na loď.
Nikdo si nepovšimnul jejich příchodu; když uložili, co přinesli, usedli k stolu, jenž byl pro ně upraven a pak ulehli.
Starému Nelsenu zalíbilo se to na ostrově tak velice, že vyzval profesory ráno, by opětovali výlet. Oni nebyli proti tomu, vsedli opět na člun po východu slunce a pluli k ostrovu.
Při každém téměř kroku nalezli něco nového a překvapujícího. Zvláště mnoho krásných papoušků uzřeli na ostrově tom. Hnízda jejich pozorovali v dutých stromech, v skulinách skalních, nebo na stromech.
Palham projevil několikráte přání, by aspoň viděl rajku.
"Jakmile nějakou uzřím," řekl Nelsen, "zastřelím ji."
Učenec káral ho proto.
"Bylo by škoda tak krásného zvířete, jehož smrt by nám neprospěla a jehož život nám neškodí;" pravil.
Přání Palhamovo se vyplnilo. Když ubírali se mírným houštím, zdvihlo se hejno ptáků, kteří letěli proti větru. Našim pocestným naskytl se rozkošný zjev. Domnívali se, že jsou to lesklé meteory.
Nelsen zvolal:
"Aj, tu konečně naskytne se nám maso!"
V tom vyskočil houf klokanů z houští; starý plavec zaměřil a střelil, avšak chybil.
Klokani, pomocí dlouhých nohou zadních dělají velké skoky; mohou na 28 stop daleko a 6-9 stop vysoko skočiti.
Když naši poutníci vraceli se na loď, byli polekáni kameny, které padaly před ně.
"Toť jsou opice," pravil Nelsen.
"Ne, jsou to divochové," zvolal Palham uleknut, ukazuje na tlupu Papuů, kteří se rychle blížili.
Cestujícím nezbylo nic jiného, než by s největší rychlostí se vrátili na člun.
Papuové jsou obyvatelé indických a australských skupin ostrovních. Plémě to neudrželo se všude čisté a smíchalo se s Malajci a s jinými kmeny.
Papuové jsou dobře zrostlí, velké postavy a silní. Mají černou pleť, poněkud promíchanou s barvou žlutou; vlas jejich iest černý, hustý, vlně podobný. Obličej jejich bývá pravidelný, až na nos, který často jest velmi sploštělý; brada jest malá, čelo vysoké, lícní kosti vyčnívají, vous jest řídký.
Sotva dospěli tři mužové k člunu a odrazili od břehu, přiběhli Papuové a vskočili do vody, by běželi za nimi.
Na štěstí byly klapky lodi "Vulkánu" otevřeny, tak že mohli bez průtahu dovnitř lodi se odebrati.
Když oznámili příhodu tu kapitánovi, nedbal toho ani dost málo.
"Nedělejte si z toho pranic pánové," pravil, "ti lidé nám nemohou uškoditi."